Čtení jedna báseň
Příběhy, postřehy a vyznání postaršího chemika, který umí nacházet nečekané souvislosti a nehledanou krásu. A také potěšit obě mozkové hemisféry, tu racionální i tu emocionální.
Holka ve výtahu
Kniha básní jedna báseň
Sbírka asi stovky rozverných i vážných básní o světě, lásce, víře a naději tak, jak se urodily na vinici mého života. Výběr z hroznů, který vás chytí a nepustí, jen co v něm smočíte ret. Ta kniha je vlastně pro každého, tedy hlavně pro ty, kterým je již úředně dovoleno pít víno.
HOLKA VE VÝTAHU
Z holky ve výtahu
Nejdřív
Zmizí hlava
Jako když
Svléká svetr
Cizíma rukama od pasu nahoru
Propadne výstřihem
Ze tmy do tmy
Srdíčko na řetízku
Dvě do příště
Beznadějné prázdné dlaně
Uteklé oko na koleně
Ťápota na nebi
A
Nedopsaná báseň
Nová kniha, co brzy přijde
Šuplíček se už utěšeně plní, těšte se!
pracovní název
Duše, chemicky čistá
2026 06 Almanach Červen
Básně jedna báseň
EVINA TOUHA
Rajskou zahradou
Toulá se žena beze jména
Jen nevinností
Nevědomosti oděná
Toulá se přemítá
Co svým životem
A co s tím Adamem
Si počít má
Ze stromu poznání
Až bude
Ovoce jíst
Pak pozná
Dobré a zlé prvotní hřích
Ztratí se nevinnost
A přijde těžký los
Eva
Z prvních dvou synů
Jednoho pochová
Druhého prokleje
Drsná cena
Za lidskou
Touhu po poznání
TAK TAKOVÁ TO BYLA LÁSKA
Tak taková to byla láska
Na léta
Odžitá po troškách
Chodili jsme spolu
Víceméně občas
Dělali průšvihy
Ze sebe jedničky
A z nouze ctnost
Hřáli si dušičku
V parcích co už nejsou
A potom
Chodili jsme spolu
Víceméně občas
Hledat přežití
Zahřát si dušičku
A podle možností se pomilovat
A potom
Chodili jsme k sobě
Občas
Tak taková to byla láska
Na roky
Po troškách
Návyková
JSEM ČLOVĚK S PŘÍBĚHEM
Dneska je módní
Mít všechno s příběhem
Kupuji tedy na trhu
Veselá vejce
Od dvou veselých paniček
Prý matka s dcerou
Ale kdo by to do nich řek’
Spíš sestry
Možná trochu od sebe
Co mají veselého muže
Který pěstuje veselá rajčata
A na podzim
Vesele loupe vlašské ořechy
Mám ženu s příběhem
Ale nebudu indiskrétní
Jsem člověk s příběhem
Který nevypráví se na potkání
I když je stejně napsaný
V mé tváři dlaních
I jinde po těle
Jsem člověk s příběhem
No ale ruku na srdce
Kdo z nás není
Baví vás moje psaní?
Přihlašte se k odběru (ne)pravidelné dávky poezie do svého emailu
Michal Svoboda
„Nic není mé jméno
Můj věk ještě míň“
Bob Dylan, With God on Our Side
Michal Svoboda (nar. 1952) je původním povoláním chemik a celý život se motal a motá kolem chemie v různých jejích inkarnacích. Má rád alchymii slov, která kombinuje jako vzácné reagencie, ze kterých se poté líhnou básně. Líbí se mu, když ze slov vznikají nové sloučeniny a průzračné krystaly.
Tvoří už prakticky celý život. I když veřejně se k tomu, že píše básně, přiznal teprve nedávno.
O sobě tvrdí, že „Nic není mé jméno / Můj věk ještě míň…“, ale nějak se prý stalo, že má hřívu bílých vlasů a že už ho v tramvaji občas pustí sednout. S trochou nadsázky to komentuje: „Ten stařík, který vylezl z okna své komfortní zóny, protože se rozhodl vydat sbírku básní, tak to jsem já.“